Praha je prázdná, jak to bude dál

Jak to bude dál? Věřte, nebo ne, tuhle otázku si pokládám každý den před spaním. Uvědomuji si, že tato situace může trvat v řádu měsíců, ale i v řádu let. Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli a nikdo nedokáže odhadnout, jak to doopravdy bude. Já jsem svůj názor na situaci s koronavirem ztratil a ani nezkouším hádat, kam to celé povede.

Když byla první vlna, média hlásala, že za 2 měsíce bude po všem, že v létě to bude dobré. No a v létě se začalo říkat, že "opravdu" dobré to bude až v říjnu. No a vidíte, kde jsme teď? Je to rok, co se nám všem změnily životy od základu. Jiným více, jiným méně.

Já jsem dopadl na pomyslné dno

Bude velmi těžké se od tohoto dna opět odrazit. I když je to do očí bijící, stále nechci tuto situaci pojmenovávat tou nejhorší.

Současný stav nepřeje cestování

Rozhodl jsem se dočasně vrátit ke své původní profesi, což je navrhování webů. Háček je v tom, že se jedná o práci, kde moc lidí nepotkáte, což mi velmi chybí. Proto mě můžete potkat před svými dveřmi, když vám s úsměvem budu předávat objednávku jídla. Jezdím pro Wolt, což mi alespoň částečně kompenzuje možnost prohodit pár milých slov s mnoha fajn lidmi.

Zpátky v čase